Sonda do nitra superžen

Překlad: Natálie Preslová
Žánr: činohra

Zpovědi deseti různých žen, pohybujících se na hraně psychické rovnováhy. Říká se jim různě, ale ne všechny jsou tak bláznivé, jak se zvenku může zdát. Hysterky. Divnoženy. Mimoňky. Fňukny. Frontin. Lexaurin. Cipralex. Prozac. Nejméně čtvrtina z nás je dobře zná. Nechte se niterně přesvědčit o tom, že duševní zdraví je relativní věc.

Mélissa Bertrand je francouzská dramatička a režisérka, která si založila vlastní divadelní společnost l’Archée. Zároveň pracuje na doktorátu v rámci Divadelních studií na La Sorbonne Nouvelle v Paříži, kde zkoumá, jak současné technologie ovlivňují lidské tělo a jeho vnímání a sleduje fenomény jako transidentita či tranzice v současném divadle. Rozhovor s autorkou si můžete přečíst zde: Je potřeba, aby vznikl nový styl psaní – od žen a pro ženy »

„Mám to tak od té doby, co umřel Táta. Věděla jsem, že umře. Vždycky to vím, když má někdo umřít. Zbarví se do nějaké zvláštní barvy, do modra nebo do žluta. Pak se mi v noci zdá o tom, že umře, a ráno je skutečně mrtvý. Mám takovou schopnost. Tak to je. Stalo se to už pětkrát. Všechny jsem je viděla. Modré nebo žluté. Pak ten sen. A prásk. Mrtví.“

Text byl v Česku poprvé představen na 6. ročníku festivalu Sněz tu žábu (2020, režie: Linda Dušková)