Postavit se k jazyku novým způsobem, rozpohybovat díky němu naše těla a dodat jim vitalitu. I o to se snaží se svou bruselskou společností INTI Théâtre dramatik, režisér, básník a herec Didier Poiteaux. Na 6. ročníku Sněz tu žábu se představí jeho hra Chápeš to? v režii Jiřího Hajdyly. Beckettovské klábosení dvou žen (ve festivalové video-skice Blanka Josephová-Luňáková a Natálie Drabiščáková) prý vzniklo během pracovní dílny s dalšími autory.

Svět prožívá hodně zvláštní období, které nebývale zasáhlo i kulturu. Jak jste se s tím vyrovnával vy a může se to podle vás nějak obecněji promítnout do divadla a dramatiky?
„Jde skutečně o to se s tím vyrovnat – poté, co pomine prvotní šok. Vyrovnat se znamená najít sílu pokračovat, přemýšlet a zamýšlet se, co se může stát, aby ustoupila úzkost a strach z budoucnosti a abychom znovu nalezli sílu tvořit, plánovat, bojovat. Dnes toneme v chaosu nejistoty, jak z krátkodobého hlediska, pokud jde o tu či onu inscenaci, ten či onen projekt, který je zrušený, nebo také ne, zároveň ale také z dlouhodobého hlediska, co se týče budoucnosti celého kulturního sektoru. Je dost náročné si tím projít, může to člověka finančně vyčerpat, zasahuje ho to u srdce, je to něco smrtícího, co je třeba odrazit. Ze střednědobého hlediska se hodně bojím o naše západní společnosti. Zároveň to pro nás vyvolává nutnost, ‚povinnost‘ vynalézat, představovat si alternativy – i v tom ostatně spočívá úloha a know-how umělce. Jak se s touto výzvou vyrovnat? Sdílet, potkávat se, mluvit, vyměňovat si zkušenosti, vytvářet krásno, smysl a nikdy neztrácet víru a vzdorovat.“

čtv14kvě19:00Didier Poiteaux: Chápeš to?Scénická video-skica19:00 Sněz tu žábu:Banket

Nejen ve hře Chápeš to?, která se představí na festivalu Sněz tu žábu, hodně pracujete se slovy, hříčkami či absurditou… V čem je vám tahle poetika blízká?
„Moje psaní se částečně inspiruje básníky, těmi, kteří si uvnitř mateřského, běžného jazyka vytvářejí jazyk vlastní, těmi, kteří pracují s rytmem a hudebností jazyka. Mohu zmínit některé z nich, jako Christian Prigent, Valère Novarina, Christophe Tarkos, Gherasim Luca a také Marguerite Duras, Eugène Ionesco nebo známý belgický autor Marcel Moreau.

Text Chápeš to? vznikl během pracovní dílny s dalšími autory. Vzpomínám si na ten pondělní večer, když jsem se po skončení dílny vrátil domů a pokračoval v práci na textu, a takto jsem na něm několik týdnů každé pondělí večer pracoval. Byla to zcela nová zkušenost, nikdy jsem nic takového nepocítil. Kontext a forma ze mě vystupovaly, tryskaly téměř neúmyslně, byl jsem pohnut, jakoby veden rytmikou, proudem, který vyústil do dialogu mezi dvěma ženami.“

Ve své dramatice i poezii se věnujete zkoumání jazyka z nejrůznějších úhlů, co to vnáší do vaší tvorby a co to může přinášet divákům a čtenářům? A jak se to projevuje v dramaturgii vaší divadelní společnosti INTI Théâtre?
„Moje práce v souboru INTI Théâtre, který jsem v Bruselu založil, se od svého počátku zaměřuje na jazyk. Například jsem udělal inscenaci pro 1. stupeň základní školy založenou na textech současné poezie, občas doprovázenou dílnou tvůrčího psaní. Doufám, že by tahle práce s jazykem, jeho rytmem a hudebností mohla publiku a čtenářům dodat vitalitu, že by to mohlo rozhýbat jejich těla, dodat jim energii a také chuť se vlastním způsobem chopit jazyka, řeči, že by to mohlo jejich jazyk rozvíjet, podporovat, umožnit jim se k němu postavit novým způsobem, zároveň hravým i poetickým. Může se to zdát pošetilé, ale opravdu věřím, že některé texty, některé způsoby psaní mohou konkrétně působit na naši vlastní energii, na naši vitalitu. Zejména můžeme-li s jejich významem spojit komickou, ‚hravou‘ formu.“

Kompletní program festivalu, který proběhne ONLINE, najdete zde »

INTI Théâtre

Velkou pozornost vzbudil váš text Suzy&Franck, který je určen pro dospívající publikum a zabývá se otázkami trestu smrti. Jak na těžké téma reagují právě mladí diváci a jak se forma doku-fikce potkává s vaší vášní pro jazyk?
Suzy & Franck je dokumentární hra určená divákům od 14 let. Ve stejném duchu jsem právě napsal Obyčejné ticho (Un silence ordinaire), která otevírá tabuizované otázky související s tématem alkoholismu. Text těchto her z velké části vychází z rozhovorů, které v závislosti na tématu vedu, rozhovorů s odborníky nebo s běžnými lidmi, kterých se tím či oním způsobem dotkla tématika, jíž se chci věnovat. Vycházím tak z reálného jazyka, přepisuji jej a používám jako pracovní materiál. Právě tento prvek reálného jazyka pak svým charakterem promluvy, svou syntaxí, svým výrazivem, úrovněmi jazyka vlastními každému zejména v závislosti na jeho prostředí, dodává textu, jeho hudebnosti a jeho globální dynamice skutečnou vitalitu. Uspořádání těchto různých forem reality a textů spíše narativních nebo poetičtějších nakonec utváří dramaturgii, v níž zcela nacházíme onu vášeň pro jazyk v podobě odkazující ke ‚skutečnému životu‘.“

Máte nějaké zážitky s českým divadlem nebo uměním vůbec?
„Ano, samozřejmě jsem měl příležitost poznat české umění, ale jen trochu, příliš málo a většinou nikoli divadlo. I proto doufám, že se budu moci podívat do Prahy někdy jindy. Konkrétně jsem se setkal hlavně s velkými jmény jako Kundera, Mucha, Janáček… Dokonce se teď najednou trochu stydím, ale moc rád to co nejdříve napravím a poznám současné české divadelníky, jak jen to bude možné. A v první řadě ty z vašeho týmu!“

Více o hrách pro šestý ročník festivalu čtěte zde »