Laura Tirandaz: Namaran

Scénická báseň.

Překlad: Anna-Françoise Joseph
Žánr: experimentální
Obsazení: variabilní

Anotace

Scénická báseň popisující krásu města Namaran, jeho velikost i jeho pád. Jako ozvěny se troskami nesou příběhy několika lidí, kteří v tomto zapomenutém městě kdysi žili.

Laura Tirandaz

Spisovatelka, absolventka Ensatt, Národní školy divadelních umění a technologie. Její hry (Choco Bé – vyd. Théâtre Ouvert, Noces, Namaran, Besos de Lota) jsou inscenovány i překládány. V nakladatelství Æncrages & Co. jí vyšly již dvě sbírky básní. Tvoří také dokumentární pořady pro Arte Radio a rádio France-Culture. Vytváří také blog Shabesiaa »

Text byl v Česku poprvé představen jako scénická skica na 5. ročníku festivalu Sněz tu žábu (2019, režie: Ian Mikyska)

Úryvek

“Málokdo mohl vidět Palác takhle zblízka, vidět svůj odraz na jeho zdech. Kdybys nestál před touhle branou, nikdo by se na ní ani nepodíval, nikdo by se nesnažil vejít dovnitř, kdyby tu nebyl někdo, kdo nám to zakazuje. Mám štěstí, že jsem tě potkal: je snazší nenávidět člověka než zeď. Díkybohu, žes mě uhodil, kdybych se nebyl pokusil vejít, bral bych tě jako přítele – protože máme v obličeji stejný výraz.”

Laura Tirandaz: Často píši na základě krajin, tváří v tvář řece, moři, lesu – rozhovor s autorkou čtěte zde »

ne12kvě18:00Laura Tirandaz: Namaran18:00 Sněz tu žábu:Banket