Budování mostu mezi českou a francouzskou kulturou, o které se už pět let snaží kulturní organizace Sněz tu žábu, se letos dostává do další fáze. Na druhém ročníku festivalu českého divadla ve Francii Na skok do Prahy se představí dvě oceňované české inscenace: Deník zloděje divadelní společnosti Masopust a inscenace Požitkáři Divadla Na zábradlí. „Chtěl bych moc poděkovat za tuhle iniciativu a vůbec kulturní propojování,“ uvedl ředitel Divadla Na zábradlí Petr Štědroň, podle kterého to bude vůbec poprvé, kdy „Zábradlí“ vyrazí do Francie.

„Fakt je, že ve Francii je české divadlo, snad kromě Václava Havla, absolutně neznámé, vyváží se tam velmi málo nebo prakticky vůbec. My se snažíme tohle povědomí rozšířit přímo ve Francii,“ popsala šéfdramaturgyně Linda Dušková hlavní myšlenku festivalu Na skok do Prahy, jehož druhý ročník se letos uskuteční v Arcueil a Paříži 26. až 28. září.

Reportáž z prvního ročníku: Fantomasova manipulace loutkou a hledání rytmu – čtěte zde »

„Francie je pro Divadlo Na zábradlí zemí, kde vůbec nehostujeme, bude to vůbec poprvé, kdy tam vyrazíme,“ vyzdvihl Štědroň na tiskové konferenci. „Těší mě také, že byl pozván i Deník zloděje, protože Masopust je rezidenčním souborem Divadla Na zábradlí, a je to takové hezké propojení,“ dodal.

„Požitkáři jsou inscenace v dramaturgické linii, kterou bych nazval jakousi kulturní antropologií nebo pokusem o work in progress, tedy práci, která vzniká částečně i během zkoušení. Samozřejmě má nějaký pevný rámec v podobě vybraných textů, ale velká část replik, které ve finále zazní v inscenaci, vznikla v kooperaci s celým hereckým a tvůrčím týmem,“ popsal Petr Štědroň specifika inscenace, kterou režíroval jeden z kmenových režisérů DNZ Jan Mikulášek. „Marek Cpin za tuto inscenaci dostal Cenu divadelní kritiky za scénografii roku,“ připomněl také šéf souboru.

„Hlavním tématem Požitkářů je pomíjivost života, smrt jako nevyhnutelná součást každého života, pomíjivost ve všech myslitelných směrech,“ uvedl Štědroň s tím, že tematicky inscenace zapadá do volného triptychu s Hamlety a Posedlostí.

„Chtěli jsme vybrat jedno kamenné divadlo a jeden nezávislý soubor,“ přiblížila volbu obou inscenací šéfdramaturgyně festivalu Na skok do Prahy Linda Dušková. „Požitkáře jsme vybrali pro specifickou estetiku Marka Cpina i Jana Mikuláška. Myslíme si, že patří mezi režiséry, které je potřeba v cizině představovat,“ vyzdvihla Dušková.

Divadlo Na zábradlí

Zároveň by prý jeho estetika mohla být Francii blízká. „Snažíme se nacházet průsečíky podobnosti, ne rozdílnosti. Místo toho, abychom vezli do Francie něco ryze českého a nechali na to Francouze koukat, tak se snažíme vyjít vstříc jejich estetice. A myslíme si, že Požitkáři tohle naprosto splňují a těšíme se na reakce,“ uvedla jedna ze zakladatelek festivalu.

„Deník zloděje je zase inscenace, kterou jsme vybrali především kvůli tématu, protože je složená z textů Bedřicha Bridela a Jean Geneta, takže je to česko-francouzské propojení už v samotné dramaturgii,“ dodala Dušková k inscenaci, která posbírala řadu ocenění – mimo jiné také Cenu Grenouille festivalu Sněz tu žábu pro nejlepší inscenaci frankofonní předlohy.

Maso-pust.cz

Na skok do Prahy

2. ročník festivalu českého divadla ve Francii, 26. – 28. září 2019

Místo konání:

Hostující české inscenace na 2. ročníku festivalu

POŽITKÁŘI (Divadlo Na Zábradlí)

Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Dora Viceníková
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Hudba: Miloslav König

Hrají: Dita Kaplanová, Magdaléna Sidonová, Jana Plodková, Anežka Kubátová / Barbora Bočková, Leoš Noha, Honza Hájek, Miloslav König, Petr Jeništa, Jakub Žáček

„Kolik je hodin?“ dotazuje se v neurotickém očekávání jeden z herců. „Nejvyšší čas“.  Podivná společnost se schází v hotelové lobby. Herec, který se do úmoru snaží naučit krkolomný text, elegantní dáma s tajemstvím v tašce, podivný chlap, jemuž se všichni vysmívají… Ti všichni nemají zdánlivě nic společného, čas se pomalu vleče nebo už stojí, hovory se vedou, nikdo neodchází, ale čas od času se někdo náhle loučí se životem. Hranice mezi životem a smrtí se stírají a otázky „Co bude k večeři?“ a „Jak zemřu?“ se stávají stejně důležitými.

Autorská inscenace z dílny českého divadelního tria Mikulášek (režie) – Víceníková (dramaturgie) – Cpin (scénografie a kostýmy) provokuje diváka úvahami o smrti a čekáním na ni. Dívajíc se na smrt optikou naší doby, která raději, než by ji přijala za přirozenou součást života, či snad dokonce jako jeho dovršení, se vůči ní vymezuje a ignoruje ji. Hra po skončení zanechá rozporuplné myšlenky a silné emoce. Žádné vyvrcholení, žádné poselství v závěru se nekoná – stejně jako u smrti, která většinou nepřichází v ten moment, kdy by si člověk přál a leckterý život utne bez pomyslné pointy.

Požitkáři, jež jsou groteskním pohledem na toto hluboké téma, podpořené nadsázkou, humorem, ale i smutnými tóny patří k vrcholům současné tvorby pražského Divadla Na Zábradlí.

Marek Cpin získal za tuto inscenace ocenění Scénografie roku v Cenách divadelní kritiky 2014.

DENÍK ZLODĚJE (Masopust)

Výchozí idea: Tereza Marečková
Scénář: Miloslav König
Živá i nahraná hudba: Martin Dohnal
Kostýmy a rekvizity: Petra Vlachynská
Scénografie a režie: Jan Nebeský

Hrají: Miloslav König, Martin Dohnal (klavír)

Mysteriózní opera na texty Jeana Geneta a Bedřicha Bridela pro jednoho činoherce – zpěváka (Miloslav König) s hudbou Martina Dohnala v režii Jana Nebeského.

Jean Genet se kočkuje s Bedřichem Bridelem, současná imaginace z okraje společnosti s imaginací barokní. Zvláštní a odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta, v nichž popisuje svou jedinečně sebedestruktivní filozofii zločinu a krásy, s významnou českou básnickou skladbou z doby baroka autora Bedřich Bridela „Co Bůh? Člověk?“, nabízí provokující směs témat a jejich nečekané vazby. Narcistní a bezohledně infantilní deník plný rozkoše, strachu a vzdoru proti jakékoli autoritě, se překvapivě ladně vine k prudkému a horkokrevnému vyznání a zanícení Bridela, který leží u nohou svého Boha, jako Genet leží pod nohami toho kterého milence. V obou textech kypí příbuzná touha a volání, podobná horečka těla, které chce patřit. Splynout. Nalézt Ráj. Extrémní pnutí mezi tělem a duší, jejich svár v baroku mnohokrát popsaný, se naplňuje v činech a vztazích, žitých Genetem. Prožívání vlastní nízkosti, jako vědomě přijaté pozice, se přibližuje sladkému ponížení Bridela, který rýmuje jako děcko, v pravidelném rytmu a bez okras. „Já nad slámu, květ, seno,/ jako pléva jsem laciný,/ i nad žabí plemeno,/ špatnější, i nad luštiny;/ já pravdy stín zatmělý,/ nejsem něco, než nijakost,/ já jsem šat, střep zetlelý,/ mrcha, mrva, kůže a kost.“  Barokní zpěv střídají důvěrná, leč věcná sdělení prostituta a zloděje.

Inscenace roku v Cenách divadelní kritiky za rok 2017, inscenace roku podle respondentů Divadelních novin. Herecký výkon Miloslava Königa byl oceněn v anketě Divadelních novin (sezóna 2016/2017) a v anketě Cen divadelní kritiky. Martin Dohnal získal Cenu divadelní kritiky za hudbu.

Vybrané české dramatické texty pro 2. ročník

V dramatické výzvě jsme pro druhý ročník Na skok do Prahy vybrali pět českých autorů, jejichž texty budou představeny ve scénických skicách francouzskými režiséry a herci:

Ondřej Novotný: To léto
Daniel Vonášek: V kleci
Markéta Bidlasová: Starý holky
Tomáš Vůjtek: Výmlat
Barbora Hančilová: Trollové mezi námi

Jako výtvarníci vybraní v otevřené výzvě přijedou do Arcueil Alžběta Kočvarová a Pavel Matoušek, kteří v Anis Gras vystaví svůj projekt Chlapi v zahradě. Zároveň v rámci rezidence budou pokračovat na jeho francouzsko-českém pokračování.