Lidské strachy, temné touhy, manipulace, destrukce… Jak témata, která jsou aktuální i v Česku, prožívají lidé ve Francii, a jak se promítají do tamní současné divadelní scény, mohli druhý květnový víkend naživo pocítit návštěvníci čtvrtého ročníku festivalu Sněz tu žábu.

Do Prahy přijelo pět francouzských autorů, jejichž texty vybrala v rámci otevřené výzvy dramaturgická rada festivalu. Hry byly poprvé přeloženy do češtiny a oslovení čeští režiséři je pro festival převedli do scénických skic. Pořadatelům se také po dvouletém úsilí podařilo do Česka poprvé přivézt slavnou inscenaci Kredenc naživo (Buffet à vif) renomovaného francouzského režiséra Pierra Meuniera.

Představení, v němž si ústřední dvojice beze slov „pohraje“ se starožitnou kredencí, vzbudilo velkou pozornost i otázky, nakolik se ještě jedná o divadlo. Mužské duo (Meunieur a choreograf a tanečník Raphaël Cottin), kterému se láskyplné opečovávání nádherného kusu nábytku vymkne z rukou a skončí totální destrukcí, ve druhé části vystřídá scénografka a loutkářka Marguerite Bordat, jež z trosek na pódiu rituálně tvoří nový umělecký artefakt. Performativní nejednoznačnost inscenace pak vynikne ještě víc, když tvůrci pozvou publikum k procházce po jevišti…

Plody spolupráce i unikátní setkání

Festival se snaží vzájemně sbližovat francouzské a české (nejen) divadelní prostředí. A setkávání s autory současných dramatických textů je jednou z klíčových ingrediencí – ať už v podobě diskuzí diváků s dramatiky a českými režiséry po každé ze scénických skic, nebo během tvůrčího ateliéru. V něm se francouzští hosté a pozvaní čeští tvůrci věnují společnému psaní nebo třeba intuitivnímu překladu z druhého (pro ně zcela neznámého) jazyka.

Postupně se rozrůstající síť přátelských vazeb mezi oběma zeměmi přináší už také první konkrétní plody. Uznávaný režisér a autor Frédéric Sonntag, který na druhý ročník festivalu přivezl inscenaci Lišejman, upravil svou hru Pod kontrolou pro Divadlo X10, další texty představené v minulých letech na festivalu se inscenují třeba v brněnském divadle Polárka (Marilyn Mattei: Vnitřní nepřítel) či v Divadle v Dlouhé (Stéphane Bouquet, François-Xavier Rouyer: Ghost Protocol). Pořadatelé pracují také v opačném směru: úspěšně rozjeli festival českého divadla ve Francii Na skok do Prahy, jehož druhý ročník se uskuteční v prostoru Anis Gras na předměstí Paříže v září 2019.

Vzájemné obohacování a propojování obou světů skvěle ilustruje nedělní setkání Davida Prachaře Laureline Le Bris-Cep a její matkou Claire, dcerou katolického spisovatele Jana Čepa, který po své dramatické emigraci v roce 1948 žil a zemřel v Paříži. Je obrovská škoda, že Čep je špatně přeložitelný, jinak by to byl v oblasti povídek světový autor, je přesvědčený David Prachař, který prý dlouho toužil poznat někoho z Čepových blízkých. Je to neuvěřitelné, dodal po scénické skice hry Čepovy vnučky Všichni živí (překlad Jana Bartůňková).

Monolog osamělého muže trpícího depresemi si Prachař sám zrežíroval. Pro mladou herečku, režisérku a autorku byla hra jakousi odpovědí vlastnímu otci. Depresi nemůže pochopit nikdo, kdo ten stav neprožil. Takže jsem mu napsala tenhle text, abych mu mohla sdělit, jak život s ním vnímám, svěřila se v rámci diskuze na téma textoterapie Le Bris-Cep. Tu potěšilo i Prachařovo zpracování, které zakončil vlastní písní s textem Jana Čepa.

Rozhovor s Laureline Le Bris-Cep čtěte zde »

Strach(y), touhy i manipulace

Shodou okolností jedna z her vybraných pro festival vychází také z reálného setkání dvou lidí. Hédi Tillette de Clermont-Tonnerre se v textu Strach(y) (překlad Michal Zahálka, režie Ewa Zembok) inspiroval příběhem amerického právníka Stephena Oleskeyho, který se ujal obhajoby jednoho z mužů vězněných po 11. září 2001 na Guantánamu. Mezi obhájcem a údajným teroristou Lakhdarem Boumedienem postupně vznikl přátelský vztah, který přetrval i poté, co Oleskey dosáhl jeho propuštění. Dobrý obhájce, to je někdo, kdo poslouchá, reprodukoval Oleskeyho motto Tillette de Clermont-Tonnerre. S oběma muži vedl dlouhé rozhovory, které tvoří osu hry. Tu pak proložil „dokumentárními“ scénami, v nichž reálné historické postavy zneužívají lidského strachu ke svým politickým cílům. Když jste sledovali televizní vystoupení George W. Bushe po 11. září 2001, viděli jste muže, který má strach. Ale místo toho, aby přiznal, že se normálně lidsky bojí a hledal nějaké řešení, cíleně vzbudil strach i v ostatních se všemi tragickými důsledky, popsal úspěšný dramatik jednu paralelu ze svého textu.

Tématu manipulace a odlidštění společnosti se ve své hře PIG BOY 1986-2358 s podtitulem Replay dospívání člověka (překlad Petr Christov, režie Linda Dušková) dotýká i Gwendoline Soublin. V graficky velice složitě strukturovaném textu s dystopickými prvky představuje tři postupně více a více znepokojující vize světa; od „obyčejného“ lidského příběhu přes technologicky manipulativní polohu soudního procesu jako reality show, až po niterný monolog prasnice, jež někde v daleké budoucnosti utíká ze spárů „dokonalého“ člověka – s lidskými embryi v břiše.

Temné (nejen) dětské touhy

Jedno festivalové představení jako vždy patřilo dramatické tvorbě pro mladého diváka, která má ve Francii silnou tradici a leckdy je oproti Česku výrazně explicitní. Uznávaný autor a divadelní pedagog Joseph Danan do Prahy doprovodil svou hru Dobrodružství Aurena, malého sériového vraha (překlad Natálie Preslová, režie Kasha Jandáčková). V ní poeticky rozehrává téma temných zákoutí (nejen) dětské duše. Mám zkušenost, že děti přijímají tuhle přímočarost daleko lépe než dospělí, a během chvíle jsou schopné pojmenovat nejzásadnější témata hry, podotkl v diskuzi s diváky Danan.

Festival zakončila hra Damiena Gabriaka Kasovní trhák (překlad Natálie Preslová, režie Adam Skala). Scénická skica s Petrou Špalkovou či Filipem Kaňkovským si divadelně pohrála s nejrůznějšími filmovými žánry: od teenagerské komedie přes parafrázi na hororové „vyvražďovačky“ až po špionážní thriller.

V rámci doprovodného „degustačního“ programu se na čtvrtém ročníku Sněz tu žábu představily ještě další úryvky současných francouzských textů v rámci dvou bloků tzv. Jednohubek. Diváci se také mohli stát součástí unikátní instalace Mixtape zvukového umělce Joe Cavea či sledovat souboj dvou výtvarnic, které svedly ilustrátorský souboj při dvojjazyčném čtení francouzské absurdní hry.

4. ročník Sněz tu žábu (2018)